Mezi nejsilnější zážitky v přírodě patří poslech ranního koncertu ptáků. Pro to stojí za to si přivstat.

V České republice začal fungovat projekt na recyklaci plastových květináčů. Nemusí tak končit ve žlutém kontejneru na plasty, ale mohou posloužit dál, informovala Denisa Ranochová z firmy Plastia, která za systémem s názvem Otoč květináč stojí. Do pilotního projektu se zapojilo 11 prodejen ve Zlínském a Jihomoravském kraji. Další sběrná místa mají brzy přibýt.

Zavést turisty do méně navštěvovaných lokalit v české přírodě, a pomoci tak s overtourismem, si klade za cíl nová aplikace Epu, kterou představili vývojáři ze společnosti Gatyer a Algodos. Aplikace podle nich nebude turisty nabádat k tomu, aby do národních parků nebo chráněných krajinných oblastí nechodili, ale ukáže v nich jiná místa pro pěší a cyklistické výlety. Aplikace Epu je zdarma ke stažení z Google Play a App Store.

Alespoň nějaký odpad třídí v Praze téměř každý obyvatel. Nejčastěji odnesou lidé do barevných popelnic PET lahve, skleněné lahve a papír. Meziročně se zvýšil podíl vyseparovaných kovových obalů i baterií. Pražany vede ke třídění hlavně zmírňování negativních dopadů na životní prostředí. Ukazuje to nejnovější výzkum Pražských služeb. Většina lidí si pochvaluje množství nádob na tříděný odpad v ulicích i vzdálenost k nim.

Plánujete si pořídit nového exotického domácího mazlíčka – želvu, leguána nebo třeba papouška? Ověřte si předem, zda se nejedná o ohrožený druh podléhající Úmluvě o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES). Některé takové exempláře je nutné registrovat na místně příslušném krajském úřadě. Vyhnete se tak pokutě od České inspekce životního prostředí.

Robotická sekačka sice může představovat pro ježky (a jiné zahradní živáčky) riziko, ale podle Petra Stýbla z ČSOP, který má na starosti síť záchranných stanic pro volně žijící zvířata, nebude velké. Tyto sekačky se totiž typicky vypouštějí na anglický trávník, „aby byl ještě angličtější“. A to není prostředí, které by bylo přívětivé k životu. Ježci mají radši vysokou trávu. Tu, na kterou vezmete strunovku.

Sníh dávno nikde, a vy smutně koukáte na trávník u rodinného domu a sledujete, jak tráva roste. A protože jste líní to jít posekat, děti vás už neposlouchají, koupíte si robotickou travní sekačku. Máte na ni a zároveň máte i zkušenost, že robotický vysavač zásadně zpříjemnil váš život. Všichni budou spokojeni. Jenom ježek ne.

„Uhlíkově neutrální“, „climate friendly“ nebo „bio“ jsou jen některé z takzvaných zelených tvrzení, s nimiž se spotřebitelé stále častěji setkávají. Z dotazníkového průzkumů, který zpracoval dTest ve spolupráci se zahraničními kolegy vyplynulo, že skutečný obsah těchto pojmů řadě spotřebitelů uniká anebo v nich vyvolává mylnou představu o zakoupeném zboží. Proti lakování na zeleno – greenwashingu – by mohla pomoci i nová evropská směrnice.

Kojotí učení pochází ze Spojených států jako cesta k obnovení hlubšího propojení průvodců s přírodou. Jeho autoři se učili od domorodých kmenů Severní Ameriky a propojili jejich učení s programy zaměřenými na ochranu přírody. Vznikl soubor v praxi ověřených technik, které jsou jádrem této metody, pokud tak kojotí učení můžeme nazvat. Podobně jako v přírodní pedagogice je i v kojotím učení zásadní vnitřní nastavení průvodce, jeho vnímavost, zvědavost a hravost v kontaktu s přírodou. Pokud průvodce cítí, že mu některá z těchto kvalit schází, přichází kojot – průvodce na hranici světů.